Logo des Saale-Orla-Kreises
deutsche Version englische Version
Obsah | Kontakt | Otisk
Eine Seite zurück  Zur Startseite Zur Anmeldung
Beginn der Navigation
Navigation überspringen
Ende der Navigation
Beginn des Hauptinhaltes
Hauptinhalt überspringen
Slavné osobnosti
 

Konrad Duden - tvůrce jednotného německého pravopisu

Porträt von Konrad Duden

Dr. Konrad Duden, dnes známý jako nejvýznamnější reformátor pravopisu, byl povolán do Schleizu, aby reformoval zdejší Gymnasium RUTHENEUM. To také úspěšně učinil. Zavedl nový regulativ (rozpis hodin), který platil od roku 1882 v Prusku za vzor pro všechna tamní gymnázia. Nepotřebné předměty zrušil a důraz ve výchově kladl na přírodní vědy.

To, že se Dr. Konrad Duden právě zde intenzivně zabýval německým pravopisem, bylo dáno jednak tím, že tu každý učitel vyučoval podle svého vlastního pravopisu. Kromě toho leží Schleiz v oblasti dvou markantních hranic jazykových a dialektických. Žáci pocházející svého času z neméně než sedmi zemí se postarali na RUTHENEU o změť dialektů, se kterou se na jiné německé škole sotva bylo možno setkat.

Se svými vyučujícími kolegy pak Konrad Duden vypracoval první pravopisná pravidla. Ta byla poprvé zveřejněna v roce 1871 ve výroční zprávě gymnázia. V roce 1872 pak následovala kniha "K německému pravopisu / Zur deutschen Rechtschreibung" se souborem pravidel a rejstříkem / seznamem hesel. Posledně jmenovaná kniha je dnes známa pod názvem "Schleizer Duden".

Více o Konradu Dudenovi a jeho rozsáhlém působení ve Schleizu se dozvíte na stálé výstavě v Rutheneu, Kirchplatz 4 ve Schleizu.
Telefon: +49 3663 421649


 
 

Heinrich Albert - skladatel a und textař doby baroka

Johne_Heinrich_Albert_klein

Heinrich Albert, též Heinrich Alberti, (* 28. června 1604 v Lobensteinu; † 6. října 1651 v Königsbergu) byl skladatel a textař doby baroka. Byl významným zástupcem Königsbergského okruhu básníků, skladatelem písní a nástupcem Heinricha Schütze.

Heinrich Albert se narodil v Lobensteinu v knížectví Reuß (Durynsko). V letech 1619 - 1621 navštěvoval gymnázium v Geře a od roku 1622 studoval hudbu u svého bratrance Heinricha Schütze v Drážďanech, který ho uvedl do základů hudební kompozice. Albert musel na přání svých rodičů od roku 1623 studovat právnickou fakultu v Lipsku. Avšak i tam se věnoval studiu hudby u kantora chrámové školy sv. Tomáše Johanna Hermanna Scheina, který byl spřátelen s Schützem.

V roce 1626 se vyhnul blížícímu se nebezpečí třicetileté války a odešel se svým přítelem Simonem Dachem do tehdejšího Königsbergu, dnešního Kaliningradu. V roce 1627 se cestou z Königsbergu do Varšavy v doprovodu holandské mírové mise dostal do švédského zajetí, ze kterého se vrátil do Königsbergu teprve po roce. Poté studoval nejprve nauku o pevnostech, ale nakonec se plně věnoval hudbě. Od 1. dubna 1631 do své časné smrti ve věku 47 let byl Heinrich Albert stálým chrámovým varhaníkem. Univerzita mu vystrojila pohřeb a latinsky sepsaný smuteční projev se stal nejdůležitějším zdrojem jeho biografie.

Albert byl žákem chrámového a dvorního kapelníka Johanna Stobäuse (†1646). Stobäus reprezentoval Königsbergskou tónovou školu, kterou je možné situovat zhruba do období od Johannese Eccarda po Johanna Sebastianiho (ca. 1590 - 1690). Převažovala většinou pětihlasá polyfonní vokální věta, kterou se řídil i Albert. Populárním se Heinrich Albert však stal svými jednohlasnými písněmi s generálním basem, z nichž některé vznikly redukcí vlastních polyfonních vět.

Albert byl členem Königsbergské básnické společnosti, k níž náleželi mezi jinými Simon Dach, Robert Roberthin, Georg Mylius a dočasně Martin Opitz. Skupina se scházela v Kürbshütte, v altánu v zahradě Heinricha Alberta. Zahrada byla švédskou hradbou u ústí Lindengraben do řeky Pregel. Rada z Kneiphofu altán věnoval v roce 1630 svému varhaníkovi. Na svém altánu pěstoval Albert tykve, do jejichž tuhé slupky vyrývali přátelé svá básnická jména. Martin Opitz zde v roce 1638 navštívil svého přítele Simona Dacha. Zahrada i s chatou padla však za oběť tehdejšímu plánu rozvoje města, který počítal se zástavbou Weidendammu.

Památník Heinricha Alberta stojí v háji v Bad Lobensteinu.

Heinrich Albert zhudebnil své vlastní básně a básně svých přátel a zveřejnil svoji hudbu od roku 1638 v celkem osmi sešitech „Arien oder Melodeyen“ jako partitury. Albert opatřil sešity předmluvami, které sám napsal, a ve kterých podává podrobné pokyny ke hře. Vedle toho však vyšlo mnoho příležitostných tisků, které dosud nejsou bibliograficky zcela podchyceny.
Anička - Ännchen von Tharau byla patrně Albertovou nejproslulejší písní. Text byl dlouho připisován Simonu Dachovi. Joseph Müller-Blattau ale patrně odhalil, že Albert sám byl autorem básně v nesprávné samländské dolní Němčině. Dnes se píseň interpretuje většinou v Herderově textovém znění ve spisovné němčině a podle melodie Friedricha Silchera.

 
 

Johann Friedrich Böttger - vynálezce evropského porcelánu (Míšeňský porcelán)

Porträt von Johann Friedrich Böttger

Johann Friedrich Böttger, známý jako vynálezce prvního evropského porcelánu, se narodil 04.02.1682 ve Schleizu.
Böttger začal studovat v roce 1696 v Berlíně na lékárníka. Během studií vzbudila jeho zájem alchymie, kterou potají provozuje v lékárnické laboratoři svého učitele. Kontakty s jinými chemiky, jako s Johannesen Kunckelem, ho utvrzují v jeho usilování po kamenu mudrců, který má umožnit přeměnu obyčejných kovů v drahé kovy.

Jeho učitel byl vůči těmto experimentům skeptický. Aby ho přesvědčil, proměňuje Böttger v roce 1701 při veřejném předvádění – údajně – stříbrné mince ve zlaté. Zpráva o tomto mistrovském alchymistickém kousku se rychle šíří, a různí mocnáři se začínají zajímat o muže mocného alchymie. I August II. Silný se dozvídá o mladém lékárenském učni. Nechává Böttgera přivézt do Drážďan a zopakovat jeho experimenty.

Nato dostal Böttger v Drážďanech k dispozici laboratoř na výrobu zlata ve větším rozsahu. V roce 1704 byli navíc povoláni Ehrenfried Walther von Tschirnhaus a Gottfried Pabst von Ohain, aby podpořili rozvoj alchymie. Tschirnhausovi, který se v této době již několik let zabývá experimenty s výrobou porcelánu, se podaří přemluvit Böttgera ke spolupráci na tomto projektu.
Po prvních úspěších s keramickými experimenty se těmto třem v roce 1706 podařila výroba jaspisového porcelánu, cihlově červené kameniny, která je později známa pod názvem Böttgerův porcelán.
V polovině roku 1707 Böttger a Tschirnhaus znovu zahájili pokusy s výrobou porcelánu v nově zařízené laboratoři v Drážďanech. Na podnět Ohaina se s použitím bílé hlíny daří Böttgerovi s pomocí Tschirnhause poprvé v prosince roku 1707 vyrobit jednoduchou nádobu z tvrdého porcelánu. August II. Silný nyní po předvedení urychluje zdokonalení výrobního procesu s cílem tovární výroby. Tschirnhaus umírá v průběhu závěrečných prací v říjnu 1708 a nemohl proto zažít dokončení a zahájení provozu manufaktury na výrobu porcelánu v Míšni. Po jeho smrti přebírá Böttger vedení výzkumu a také manufaktury, která začíná vyrábět v roce 1710.

13. března 1719 umírá v Drážďanech na následky svých experimentů s jedovatými látkami.

 
 

Franz Huth - jeden z nejvýznamnějších mistrů pastelové malby 20. století

HuthFarbeN

Umělec profesor Franz Huth (* 9. listopadu 1876 v Pößnecku; † 7. června 1970 ve Výmaru) platí v Durynsku i mimo něj za jednoho z nejvýznamnějších malířů pastelů 20. století. Jeho doménou byly především krajiny a interiéry.

Franz Huth byl druhým synem malíře porcelánu Louise Hutha, vyučil se u svého otce technice malby na porcelán a sklo. Již jako dvanáctiletý pracoval v otcově dílně. Po výuční době (od roku 1892) ve Volkstedtu u Rudolstadtu, kde se učil na malíře porcelánu, se začal v roce 1894 učit malovat na sklo v Krkonoších. Přitom se také seznámil se svým budoucím dlouholetým přítelem a kolegou malířem Arthurem Juliem Barthem.

Poté začal studovat na uměleckoprůmyslové škole v Drážďanech, kde však vytrval jen tři semestry mezi roky 1895 a 1897. Po delším pobytu ve Švýcarsku (1897 – 1898), na jihu Francie a v horní Itálii navštěvoval v roce 1900 Královskou manufakturu na výrobu porcelánu Berlín.

Od roku 1903 pracoval několik let v Heidelbergu pro tamní filiálku manufaktury svého otce. Od roku 1911 do roku 1918 žil a působil jako umělec na volné noze v různých městech: Cuxhavenu, Heidelbergu, Římě, Darmstadtu. Přitom se stále více věnoval malbě pastelem. V roce 1918 se usadil v Bensheimu v ulici Bergstraße.

V roce 1922 se se svojí rodinou přestěhoval do Výmaru, kde působil s kratšími přestávkami do roku 1961. V průběhu posledních devíti let svého života ukončilo jeho tvůrčí činnost onemocnění zraku. Franz Huth zemřel ve Výmaru v Durynsku jako velevážený a čestný občan svého domovského města Pößneck ve věku 93 let a byl pochován na tamním historickém hřbitově.

 
 

Christian Gottlieb Reichard - německý kartograf

Gottlieb Reichardt

Christian Gottlieb Reichard (* 26. června 1758 ve Schleizu; † 11. září 1837 v Bad Lobensteinu) byl německým kartografem. Studoval na právnické fakultě v Lipsku a v roce 1783 se stal kronikářem a letopiscem v Bad Lobensteinu. V roce 1805 získal titul syndikus.

Vedle své profesní práce patřil hlavní Reichardův zájem geografii a kartografii. V roce 1797 zkonstruoval první globus. Spolu s Adolfem Stielerem (1775 – 1836) pracovali na prvním vydání příručního atlasu „Stieler‘s Handatlas“, který vycházel mezi léty 1817 a 1823 ve vydavatelství Justus Perthes a obsahoval 50 map.

 
 

Nicolaus Schmidt-Künzel

Es ist der gelehrte Bauer zu sehen, wie er mit einer Karre vollbeladen mit Büchern durch das Land zieht

Nicolaus Schmidt-Künzel je označován jako učený sedlák z Rothenacker. Žil v této malé obci nedaleko měst Tanna, resp. Schleiz, od roku 1606 do roku 1671.
Jeho pověst, že je zběhlý v 15 jazycích, v zeměpise, hudbě, lékařství, astrologii a dokonce i v básnění, k němu obracela pozornost německých učenců a panovníků, kteří ho k sobě zvali, aby se přesvědčili o jeho vědomostech. Poté ho bohatě obdarovávali knihami, čímž získal slušnou knihovnu. Když vojáci v roce 1643 založili v místě oheň, shořela žel i knihovna.

Rodný dům "učeného sedláka" je dnes muzeem dokládajícím život a působení "učeného sedláka".


Přihlášky / informace:
Telefon: +49 36646 22697
Kontaktní osoba: paní Zapf, pan Buchmann

 
 

Hans Conon v. d. Gabelentz – velký vědec a politik

Gabelentz, ein Wissenschaftler und Politiker in Thüringen

Hans Conon v. d. Gabelentz, který se narodil v roce 1807 v Altenburgu a zemřel v roce 1874 v Lemnitz, byl jazykovědcem, který údajně hovořil 24 jazyky a dalších 83 jazyků probádal, zejména jazyky ugrofinské (turečtina, finština, některé asijské jazyky, atd.).

Společně s Altenburgským farářem Dr. Löbem přeložil fragmenty gotické bible biskupa Ulfilase z raně křesťanského období. Gotický překlad bible "Ulfilas / Wulfila" byl knižně vydán roku 1846. Dotisk následoval v roce 1980 ve vydavatelství Gerstenberg v Hildesheimu. Hansu Cononu von der Gabelentz byl v roce 1846 udělen čestný doktorát University Lipsko. Jeho vědecká knihovna obsahovala na 10.000 svazků (dnes se nachází v Celoruské knihovně v Moskvě) a vyhledala ji celá řada učenců z mnoha zemí. Hans Conon v. d. Gabelentz byl kdysi považován za "největšího vědce Durynska". Svoji velkou roli sehrál i v politice. Tak byl v roce 1848 jako Výmarský zemský maršál / Weimarer Landmarschall (což odpovídá funkci dnešního předsedy zemského sněmu) vyslancem na Frankfurtském Národním shromáždění. Byl jedním z těch, kteří vypracovali novou ústavu.

 

Zur Druckansicht